Kirké
Kirké
ach ty zrádná Kirké
co ukrást srdce mé jsi chtěla
a já slepý hlupák jsem byl
když vyrvala jsi mou duši z těla
ach ty krásné šalby a mámení
proč tak sladký ten jed se zdá
a proč se na tom nic nezmění
když poslední sbohem mi dá?
a tak než slzy zkrápí list papíru
a v srdci zvětší se a zvětší bezedná díra
poslední plamen vášně uhasí
hektolitry vína
nad sebou jsem již zlomil hůl
a snu hrozím se více než bdění
kdy ochromen v náručí boha spánku
vše reálné ve stín se promění
jsem vrah, jsem vrah
jsem vrah svého štěstí
a nyní když se blíží soud
sám sobě budu soudcem i porotou
sám sobě eskortou k špalku
i očumující holotou
ach ty zrádná Kirké
co ukrást srdce mé jsi chtěla
snad jen možná, na chvíli
jsi to udělat měla