Přemíra přemýšlení
Přemíra přemýšlení
Byl jsem vždy kus filosofa
Měl jsem sófa, spoustu knih
Namodralý oblak z fajfky se škrtem sirky se vznes
A Sartre, nebo jiný běs
Na rendez-vous za mnou spěje
Hledám smysl bytí, proč?
Vždyť celý tenhle kolotoč se odehrává nezávisle
Trápí mne však mnohem víc, než jen to
Co bylo první – forma nebo nic
A kde končí všehomíra
Najednou mi myslí víří prapodivní tvorové
Snad výři?
Nebo jiní ptáci
Poletují hravě hlavou
Otáčejí oči ku mně své planoucí zvědavosti zraky
A tak se sám sebe ptám
Tak jak dělají to jiní
Čím je tento ptačí klam
A kam tím mozek sakra míří
Však já sebe dobře znám
A není už třeba dodat více
Směje se mi prázdná sklenice