19. století
19. století
19. století byla doba nejrychlejšího pokroku - modernizace, jež vedla nejen k usnadnění lidské práce, ale i rozvoje politických myšlenek, které ovlivnily lidstvo do století následujících. Byla to doba umělců, vědeckého pokroku, vizionářů, revoluce (průmyslových i politických), válečných plánů, kolonizačního úsilí mnohých mocností a střetů jejich zájmů, doba skepticismu a materialismu. Měnila se mentalita lidí, objevilo se mnoho filosofických směrů, náboženství ustoupilo do pozadí na úkor vědy, která se snažila vše vysvětlit. Vynálezy obklopovaly člověka a dávaly mu pocit naprostého pohodlí - telegraf dokázal přenést zprávu na kilometry daleko, telefon umožnil dorozumívání vzdálených úřadů a lidí, cestování již nebyl takový problém, vlaková doprava doznává velké popularity, země a moře člověk ovládl, na řadu přišel vzduch, objevily se první vzducholodě, balony a pokusy s letadly. I tyto vynálezy měly velké využití ve století následujícím. Nicméně stalo se, že se mnozí proti těmto vynálezům bouřili, považovali je za nebezpečné či šílené. Když stroje snížili lidskou námahu, dělníci se vzbouřili proti strojům, jež jim berou práci. Tyto rozbroje vyvstaly téměř v celé Evropě, ruku v ruce s tím jde i politika, objevují se nové ideje a myšlenky. Roku 1864 byla uspořádána první internacionála v Londýně. Jedním ze zakladatelů byl i Karel Marx, německý myslitel a teoretik komunismu a zakladatel marxistického učení. Objevují se touhy po samostatnosti, individualitě, které nemají jen samotní občané, ale také státy v soustátích (u států se mohlo jednat o rovnocennost jako například v Rakousko - Uhersku). Století páry se stalo startem pro atomový věk, veškeré zásadní události se promítají do následujícího století, např. válečné konflikty a kolonistické zájmy.
V Čechách bylo 19. století také stoletím národního obrození a s ním přichází řada myšleneka a rozvoj české kultury. Věda v českých zemích slaví také své úspěchy.
19. století však nebylo pro některé lidi stoletím pokroku, ale spíše hlouposti, nihilismu, lidské degradace, šílenství, úpadku a náboženské prázdnoty. Jedním z lidí, kteří tento názor zastávali, byl Francouz, spisovatel Francois Daudet, který považoval 19. století za století naivního optimismu, dobu zbohatlíků, třídních bojů a žádný z velkých filosofů dle něj nechápal nic z přirozenosti a ani Boha. Jako naprosté vystřízlivění z ideálů 19. století považoval 1. světovou válku, která měla učinit přítrž válkám dalším. Místo toho učinila přítrž dalšímu pokroku, což se později ukázalo jako pravdivé.
Slajtan