Bitva na Bílé hoře
Bitva na Bílé Hoře – neděle 8. listopadu 1620 znamenala konec stavovského odboje.
Byla taktéž první bitvou, kterou byla odstartována 30ti letá válka.
Nedaleko Prahy se střetlo vojsko císařské a katolické ligy s vojskem českých stavů, vojska byla v poměru asi 26000 mužů císařské armády (spolu s vojsky katolické ligy Maxmiliána Bavorského) ku 21000 českých stavů. Za císařské byl ve velení hrabě Buquoy a hrabě von Tilly, za stavy např. zkušený vojevůdce - hrabě Jindřich Matyáš Thurn nebo Kristián z Anhaltu.
Císařští, postoupili k Praze od Rakovníka a stáli u Ruzyně a Řep, sice měli mírnou početní převahu ,ale stavovské vojsko zaujalo výhodné obranné postavení několik kilometrů západně od pražských hradeb na návrší Bílá hora, které k severu a západu prudce klesá zhruba o 50 výškových metrů do údolí Litovického potoka. Protože pravé stavovské křídlo se opíralo o vysokou zeď rozsáhlé obory u letohrádku Hvězda a levé křídlo bylo posílené dělostřelectvem, nešlo toto postavení dost dobře obejít. Podle soudobých vojenských doktrín se jednalo o víceméně patovou situaci.
Čeští stavové však byli v bitvě docela sami, žoldnéřské vojsko má problém s morálkou a vše umocňuje fakt, že vyplácení žoldu nepatřilo mezi silné stránky českých stavů. Císařská armáda se takovým problémem netrápila, avšak bojové podmínky jejich chuť do boje nijak nezlepšovaly, spíše naopak. Dalo by se říci, že ani jedné straně se do boje vůbec nechtělo (mnozí velitelé stavovské armády byli prý v podnapilém stavu a mnozí se ani nedostavili na bojiště). Stavovská armáda měla navíc výhodu ústupu do dobře opevněné Prahy, což jak se nakonec výhoda nebyla, neboť Prahu bylo ochotno bránit v průběhu bitvy a po bitvě pouze 6 vojáků). Katolická strana rozhodla pro zkusmý útok, v němž chtěla „otipovat“ nepřítele. K velkému překvapení však již při prvním střetu (a mnozí vojáci ani do boje nezasáhli a to byli z dostřelu nepřátel) začali žoldáci stavovské armády utíkat a ti co bojovali pochopitelně nedokázali klást nižádný odpor. Žoldáci stavů se rozutekli do všech směrů a při pokusu přebrodit se přes Vltavu mnozí utonuli.
U zdi obory letohrádku Hvězda se pak brání trosky Thurnovy jednotky, „pluk statečných Moravanů“( Bitvy na Bílé hoře se také zúčastnilo na čtyři tisíce mužů moravského vojska -přesněji řečeno, šlo o žoldnéře z německých zemí najaté za peníze moravských stavů) a vedl je hrabě Jindřich Šlik. Spolu s částí Thurnova pěšího pluku pod velením Františka Bernarda z Thurnu se Šlikův regiment pokoušel zastavit postup ligistických vojsk. Šlo o jedny z mála jednotek, které z bitvy neprchly a bojovaly až do konce. Zatímco Thurn mladší dokázal své vojáky vyvést z bezvýchodné situace, Šlikovu pluku ligisté ústupovou cestu odřízli. Po zoufalé obraně byly zbytky moravského pluku přinuceny ke kapitulaci u zdi obory) a hornorakouská pěchota pod plukovníkem Pechmannem.
Bitva trvala přibližně dvě hodiny, přičemž o jejím výsledku rozhodla již první půlhodina. Stavovská armáda byla naprosto zdecimována a jejich prohra v bitvě znamenala konec stavovského povstání. Stavové nebyli schopni zajistit ani obranu Prahy, nutno uznat že mnozí byli rozhádaní a mnozí přistupovali k celé věci (jakožto k bitvě) poměrně laxním přístupem.
Král Fridrich Falcký hned následujícího dne ve spěchu opustil Prahu a uprchl ze země.
Na paměť bitvy byla na Bílé hoře při hlavní silnici, kudy vedla poutní cesta z Prahy k loretě v Hájku, zřízena kaple, kterou v letech 1704 až 1730 nahradil výstavný poutní kostel Panny Marie Vítězné.
Slajtan