Historie města Jičín do 17. století
Historie města Jičín sahá až do 12. století. Právě ze čtyřicátých let 12. století máme první písemnou zmínku – zakládací listinu strahovského kláštera - ve které jsou zapsány dary pražského biskupa Jana I. Z východních Čech jsou mezi nimi i velišské panství. V jeho prostoru byl někdy ve 13. století vystavěn královský hrad Veliš, jež se stal správním centrem okolí.
S Jičínem se setkáváme poprvé jako se statkem. V listině Guty Habsburské, manželky českého panovníka Václava II., datované 1. srpna 1293. Stanoví jí krom toho také desátek ze svých kostelů v Lysé nad Labem, jehož byla patronkou. Z listiny se též dozvíme, že Jičín byl královským zbožím, a že patřil „odedávna“ ke stolu českých královen. Guta umírá 18. června 1297 a její statek, který získal král byl dán v zástavu Lévovi z Konecchlumí k jeho hradu Bradě. Posléze mu listinou z 11. listopadu roku 1304 odebral jak Bradu, tak Jičín. V této listině se o Jičínu mluví jako o městu (civitas). Z toho vyplívá, že byl založen někdy v letech 1297 – 1304. Původní město se nacházelo v oblasti dnešní vsi Staré Místo u Velišského hradu. Odtud bylo přeneseno na geograficky vhodné místo s dostatkem vody.
Ve 14. století sloužilo město Jičín ke splacení královských dluhů. V roce 1327 vyplatil zástavu Beneš z Vartenberka. Od té doby je patrné úsilí jeho rodu o rozšíření držav na Jičínsku. Po jeho smrti se jeho panství dostává do rukou jeho nejstaršího syna Jana, kterému je prodal král Jan Lucemburský v roce 1337. Touto koupí se změnilo právní postavení města Jičína, stal se poddanským městem.
Za Vartenberků začal Jičín používat pečeť se znakem města – na modrém štítě je stříbrná městská hradba s cimbuřím o čtyřech stínkách. V hradební zdi je brána s otevřenými zlatými vraty s černým kováním a vytaženou zlatou mříží, nad ní je malé okénko. Nad hradbou, mezi věžemi je vartenberský štítek, svisle půlený, pravé pole zlaté, levé černé.
Majiteli Jičína byli na počátku 15. století Čeněk a Petr z Veselí a Vartenberka, kteří v roce 1416 prodali měšťanům tzv. právo královo. Výsady v nejstarším privilegiu nezměnili právní postavení města, ale pomohly k jeho všestrannému rozvoji.
Po Vartenbercích získali město Beneš a Hašek z Valdštejna (1438), v roce 1452 se stal jeho majitelem Jiřík z Poděbrad, který jej později podstoupil svým synům. Koncem sedmdesátých let 15. stol. Získal hrad Samuel z Hrádku a ten jej krátce před svou smrtí prodal Mikuláši Trčkovi z Lípy. Jeho rod pak držel pozemkový majetek na Jičínsku až do počáku 17. století.
Trčkové dopomohli k dobrému rozvoji města (podnikání ve vlastní režii, rybníkářství a obchod). Jičínští koupili poddanské městečko Železnici. Jičínští měšťané, kteří byli poddaní Velišského panství se stali vrchností železnickým poddaných, z čehož vyplívaly dramatické konflikty, které se táhly až do roku 1848. Svou ekonomickou činností, rozvojem a četnými požáry získával Jičín novou tvář. Postupně se měnil až do podoby renesančního zděného města. V roce 1606 prodal Jan Rudolf Trčka velišské panství Jindřichu Matyáši Thurnovi, ale vyčlenil z něho Jičín a okolní vesnice, jež připojil ke svému kumburskému panství. O rok později prodal tento majetek Zikmundu Smiřickému ze Smiřic.
Koncem 16. století patřili Smiřičtí mezi nejbohatší šlechtické rody v Čechách. Jaroslav Smiřický spravoval rodový majetek po otcově smrti a za sídelní město si zvolil Jičín, z něhož se pokusil vytvořit tržní centrum panství ve snaze zvýšit jeho hospodářský význam. Jeho záměry se nepodařilo zrealizovat, neboť zemřel tři roky po Zikmundu Smiřickém (1611). Po řadě tragédií v rodině Smiřických získal panství Albrecht z Valdštejna – využil svého vzdáleného příbuzenství. Za třicetileté války dosáhl Jičín nebývalého rozkvětu spojeného s osobou Albrechta z Valdštejna. Ten působil v době stavovaského povstání jako plukovník moravských stavů a střežil neutralitu země. Do Jičína přišel Valdštejn kolem roku 1621 v souvislosti se zatčením Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Město jej okouzlilo a je možné, že se pokoušel o pokračování v koncepci, kterou započali Smiřičtí a že měl v plánu vybudování rezidenčního města s dvorem, správními úřady, biskupstvím, kláštery a školami včetně univerzity. Albrecht z Valdštejna v průběhu 30ti leté války zabezpečil frýdlantskému vévodství klid a mír – proto se mu říkalo terra felix – šťastná země. Podporoval zemědělství rozvoj režijní výroby a obchodní monopol. Jičín – hlavní město frýdlantského panství vzkvétal. V prosinci 1622 se v Jičíně usídlil řád Jezuitů, ke kterému se Valdštejn přiklonil už na Moravě a proto jej chtěl mít také v Jičíně. Byl jim podstoupen kostel sv. Jakuba. Mimo jezuity vyzval Valdštejn olomoucké kartuziány aby se usadili v Jičíně. Uvažoval o přivedení i jiných řádů, ale k tomu již nedošlo.
Terra felix zanikla po Valdštenově smrti. Roku 1634 v březnu se na Jičín valily stovky vojáků. Panství získal Rudolf z Tiefenbachu, ale s Jičínem se nesblížil. Po jeho smrti spravovala statky vdova Marie Anna Eliška z Tiefenbachu, rozená ze Šternberka, a posléze sami Šternberkové a ti jej dále prodali Trauttmannsdorfům.