Nacistické tajné služby II.
Sicherheitdienst
Sicherheitdienst - SD (česky Bezpečnostní služba), byla oficiálně založena Reinhardem Heydrichem 10. června roku 1931, kdy byl ustanoven do funkce vedoucího nově vzniklého oddělení I/c ozbrojených sil SS při hlavním štábu SS v Mnichově. Z počátku se skládalo kromě Heydricha ze tří dobrovolníků. Heydrich byl strůjcem celé koncepce a mozkem organizace až do své smrti v roce 1942.
Dne 4. září 1931 byl vydán rozkaz říšského vedení SS č. 43 - výnos o zpravodajské službě: „každý úsek“ ukládalo se tu podřízeným velitelstvím „zřídí s okamžitou platností referát I/c, který bude shromažďovat zprávy z celého úseku. Činnost této zpravodajské služby je absolutně legální a musí se omezit pouze na nestátní organizace“. Toto znamenalo položení základů bezpečnostní služby SS po právní stránce.
Dne 13. dubna 1932 byly tehdejším vedením demokratického Německa postaveny veškeré uniformované - tedy ozbrojené politické organizace mimo zákon. Díky tomuto bylo oddělení I/c přejmenováno na tiskový úrad - tiskovou informační službu (Presse - information - Dienst, zkr. PI - Dienst). Toto rozhodnutí znamenalo téměř kolaps tiskového úradu, nedostatek finančních prostředků a personálních kapacit.
Když byl pak v červenci 1932 vládní zákaz zrušen, následovalo dne 19. července 1932 přejmenování tiskového úřadu na Sicherheitsdienst des Reichsführer SS - Bezpečnostní služba říšského vůdce SS. Od této chvíle tedy již název se zkratkou SD.
Po měsíci září 1932 byl SD rozšířen na 7 osob a jeho sídlo bylo přesunuto do Zucalisstrasse 4 v Mnichově. V polovině roku 1933 se SD stává jedním ze tří hlavních úradu SS. Na konci roku 1933 bylo dokončeno budování základů SD, tedy tato se organizačně rozdělila na tři oddělení:
- vnitrozemská zpravodajská služba
- zahraniční zpravodajská služba
- vyhodnocovací oddělení s archivem.
Po měsíci červenci roku 1933, po jmenování Hitlera kancléřem získává SD (ostatně jako další složky SS a strany NSDAP) lepší přístup k finančním prostředkům státu a nastává její rozkvět. V tomto roce si Himmler a Heydrich podřizují policejní aparáty v jednotlivých německých zemích. Díky tomu jsou na zemských velitelstvích zřizovány úřadovny SD.
V tomto počátečním období 30. let konkurují SD jiné organizace s podobným zaměřením na sběr informací:
- zvláštní pododdělení organizace SA - vedoucí Moulin-Eckart .
Zvláštní skupina v říšském organizačním vedení NSDAP - nachtritendienst - vedoucí Schumann. Toto byla vnitřní zpravodajská služba strany, členění od žup až k pozorovatelům v malých jednotkách.
2. června 1934 následuje dekret Rudolfa Hesse - od vydání tohoto nařízení je Sicherheitsdienst jedinou politickou zpravodajskou službou NSDAP.
Po tomto následuje úder proti SA a ostatním nepohodlným, již výše uvedená Noc dlouhých nožů.
V tomto období zažívá SD nadále růst, celkový počet zaměstnanců se pohybuje již kolem 3.000 osob, počty informátorů se udávají kolem 100.000 osob. Agenti a informátoři SD se nacházejí i v Gestapu. Dne devátého června 1934 byla zahraničně politická výzvědná služba převedena do pravomoci RFSS – Reichsführer SS. SD je včleněna do SIPO. Koncem ledna 1938 má již SD 5050 příslušníků a v prosinci téhož roku již 7230 příslušníků.
Od 22. září 1939 plní SD úkoly politické rozvědky a kontrarozvědky jako součást Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA). Od tohoto data je SD organizačně v rámci RSHA dělena do dvou oddělení a to:
Úrad III - Vnitřní bezpečnost - Inland - SD, vedoucím byl SS-Gruppenführer Otto Ohlendorf.
Úrad VI - Vnější bezpečnost - Ausland - SD, vedoucími byli nejprve SS-Brigadeführer Heinz Jost a poté SS-Brigadeführer Walter Schellenberg. Po roce 1944 je do SD - úrad VI. včleněn také Abwehr. Zahraniční operace řídí od roku 1943 O. Skorzeny.
Hlavní říšský bezpečnostní úřad (zkratkou RSHA) vznikl sloučením několika důležitých orgánů Třetí říše. Jednalo se o Bezpečnostní policii (Sicherheitspolizei - SIPO), Bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst – SD), Německou tajnou policii (Geheime Staatspolizei – Gestapo) a Kriminální polici (Kriminalpolizei). Tento úrad byl sám o sobě podřízen SS.
SD nenabývá nikdy takových rozměrů jako Gestapo. Obě složky jsou však spojeny tak těsně, že některé úseky jejich činnosti jsou řízeny jediným funkcionářem. Uváděno je také, že SD bylo činné výlučně zpravodajsky, pokud šlo o zjišťování a definování politických nálad obyvatelstva, zatímco Gestapo bylo pověřováno úkoly exekutivními.
V počátcích byla SD zřízena za účelem studování nejrůznějších skupin a širších společenských vrstev, které by mohly komplikovat vývoj v nacistickém Německu, tedy SA, armáda, členové strany a další. Dalo by se říci, že byl SD pověřen detekcí skutečných nebo potencionálních nepřátel nacistického Německa a jejich neutralizací. SD byl především soustředěn jen na ty nejnebezpečnější, nedůležitější. SD se také dále zaměřoval na sběr informací politického, vojenského, společenského, geografického aj. charakteru. V pozdějším období je SD na plno zapojena do vražedného soukolí Třetí říše.
SD měl za úkol podávat pravidelné zprávy o tom, co si lidé myslí, o jejich reakcích na vládní opatření. Heydrich o SD (své SD) prohlásil (únor 1941):
„Státní tajnou policii, kriminální policii a SD stále obklopuje falešná, šeptaná tajuplnost připomínající politickou detektivku. Za hranicemi je se směsí strachu a hrůzy přisuzována mužům tohoto povolání brutalita, nelidskost hraničící se sadismem a bezohlednost, zatímco doma máme díky jejich přítomnosti jistý pocit bezpečnosti“.
A k tomu: „A tak nás lidé mají, jestli mohu dovolit zažertovat, za děvče pro všechno a nádobu na odpadky celé říše“.
Agenti a příslušníci SD byli velice loajální a nestalo se běžně, aby zrazovali. Samozřejmě výjimka potvrzuje pravidlo, a tak před koncem války dezertoval do rukou spojenců Alfred Helmut Naujocks ( k němuž by se s nadsázkou dalo dodat byl jakýmsi Jamesem Bondem druhé světové války) pozdější vedoucí technického oddělení SD, který byl v roce 1941 kvůli nepohodlnosti degradován musel dokonce sloužit jako SS-man na východní frontě.
Při okupaci nějakého státu byl většinou v každém větším městě umístěn stálý rezident SD. Se vzrůstajícím nárůstem území pod správou Třetí říše nastal nedostatek personálních kapacit, což způsobilo nové nábory příslušníků, informátorů i agentů.
Agenti SD se nejvíce prosadili ve Francii, Nizozemsku, Belgii a Skandinávských zemích mimo Švédska (díky železné rudě byl tak říkajíc zákaz výzvědné činnosti ve Švédsku). Poměrně úspešne si SD počínal také před vypuknutím války v Anglii. Na druhou stranu v ČSR, SSSR a Polsku se výzvědné činnosti SD moc nedařilo.
Dále byla činnost SD zaměřena také na padělání pasů a jiných veřejných listin, penězokazectví, vydírání, únosy, organizování demonstrací, vraždy, cílený terorismus, odposlechy, radiové sledování, podplácení osob, boj proti černému trhu, sledovaní vykřičeného domu aj.
Část těchto činností zajišťovala technická skupina SD VI/F se sídlem v Berlíně - Grünewald, Delbrückstrasse 6. Tato skupina nebo oddělení bylo na vysoké úrovni. Dále se v tomto oddělení navrhovala a realizovala výroba kamuflovaných vysílaček, odposlouchávacích zařízení, fotografické techniky a také zde byla vymyšlena a realizována miniaturní kapsle s jedem k umístění do uměle vytvořeného otvoru v zubu. Tento vynález byl později využíván nacistickými pohlaváry.
Po vypuknutí války dostalo SD vlastní výkonné rameno v podobě uniformovaných oddílů, v rámci SIPO. Tyto oddíly zajišťovaly domovní aj. prohlídky a zadržení osob k soustředění do koncentračních táborů.
SD dále dodává personál dle potřeby k Einsatzgruppen, udržuje svoji přítomnost v koncentračních táborech a také se podílí např. na udržování pořádku v židovských ghetech v Polsku. Prostě nadmíru rozmanitý druh činností.
SD udržoval v průběhu válečných let místní oddělení prakticky ve všech městech Německa a ve větších městech okupovaných zemích. Kanceláře menší velikosti se nazývaly SD-Unterabschnitte a kanceláře větší velikosti se nazývaly SD-Abschnitte.
SD mělo rovněž velký podíl na anschlussu Rakouska. Tím, že nejen podporovali rakouské nacisty včetně dodávek zbraní a jiného vojenského materiálu, ale rozváděli i záškodnickou činnost, byla organizace demonstrací teroristických činů mající za cíl narušení státního zřízení.
Před zabráním Sudet organizovalo SD fotografování a mapování opevnění, letišť a jiných důležitých objektů, podněcování sudetských Němců včetně dodávek zbraní a vojenského materiálu, zajišťování vojenského a sabotérského výcviku sudetských Němců, vlastní úcast skupin SD na teroristických akcích, dezinformace s cílem vzbudit v zahraničí dojem, že dochází k utiskování a utlačování sudetských Němců a že jejich nároky jsou oprávněné.
Před odtržením Slovenska v roce 1939 provádí SD teroristické činy a osnuje zákulisní jednání - nátlak s cílem vzbudit dojem, že se Slováci bouří a požadují nezávislost, dále SD podporuje nacionalistických skupin včetně dodávek zbraní a výbušnin, různé skupiny SD se úcastní teroristických útoku na území Slovenska.
SD zorganizuje přepadení stanice Gleiwitz a další pohraniční incidenty před vyhlášením války Polsku. Poté následuje Německo - Polská spolupráce proti SSSR na výzvědném poli.
SD zorganizuje únos mjr. Stevense a kpt. Besta (britská tajná služba) v říjnu 1939 z příhraničí Holandska. Dále má SD podíl na obsazení Dánska a Norska - podpora různých spolků - dodávky vojenského materiálu aj.
Další akce a mise SD:
Akce Cicero – jednalo se o odcizení řady tajných dokumentů z diplomatického sejfu britského velvyslanectví v Ankaře přes agenta SD.
Noc dlouhých nožů – SD provádí sběr důkazů proti SA, padělání, společný tlak s SS, armádou, Göringem proti SA, falešná hlášení a podíl na vraždění.
SD zavraždila ing. Rudolfa Formise v Československu. Tento byl spojencem Otto Strassera, organizace Černá fronta. Formis obsluhoval vysílačku vysílající na území Německa.
Případ Tuchačevskij - zde čistky v Rudé armádě. Podíl SD je velmi diskutabilní. Cestou prezidenta Beneše byla předána jistá podezření ohledně opozice proti Stalinovi ze strany maršála Tuchačeskijho a další generality Rudé armády. Dále nezjištěnou cestou ruské straně předány padělané dokumenty potvrzující tuto opozici.
Sicherheitdienst v protektorátu Čechy a Morava
Všechny složky nacistického bezpečnostního aparátu působily v Protektorátu od 15.3.1939. Co se týče SD, tak pod ústředí Berlínské centrály spadaly tyto části seřazené sestupně:
- řídící úseky SD-Leitabschnitte (úsekové služebny).
- služebny SD-Dienstelle, což byly pomocné úrady SD- Leitabschnittů. Byly to tzv. venkovní služebny.
- expozitury (pobočky) SD-Aussenstellen a blokové úradovny SD-Blocksstellen, které byly
přičleněny k expoziturám a fungovaly jako sběrny zpravodajského materiálu, aniž by
prováděly jeho vyhodnocení a analýzu.
SD byl podřízen úradu BdS - „Befehlshaber der Sicherheitspolizei“, v Protektorátu jej řídil zprvu Otto E. Rasch, od dubna 1940 Horst Bőhme a od září 1942 dr. Erwin Weinmann. Prostředníkem mezi BdS a berlínským RSHA byli vyšší SS a policejní vedoucí („Hőhere SS und Poilizeifűhrer“), v českém kontextu neblahý K. H. Frank.
Vlastní úrední činnost vykonávali členové SD z povolání, kteří byli
zaměstnanci NSDAP (stejné jako na jiných územích) a nepožívali tedy na rozdíl od příslušníků ostatních bezpečnostních složek výhod státního úredníka. Podle Heydrichovy představy měli být u SD zaměstnáni krátkou dobu (kolem 5 let), kdy ze sebe měli vydat maximum a pak přejít, aniž by pochopitelně zpřetrhali dosavadní vazby, do hospodářských aj. funkcí.
Vedle nich působili tzv. čestní spolupracovníci „Ehrenamtliche“, většinou příslušníci SS. Vlastní zpravodajskou práci v terénu pak obstarávala agenturní síť tvořená důvěrníky „Vertrauensmann“, donašeči „Zubringer“, kteří dostávali odměny, agenty, kteří byli placeni za jednotlivé výkony a informátory „Gewährsmann“.
SD byla podobně jako v případě Gestapa výkonnou složkou Třetí Říše. V jejich řadách stáli profesionální pracovníci a pečlivě vybíraní lidé. Měli ohromnou praxi ve využívání všemožných úskoku a lží, podněcování a vykonávání teroru a byli stejně jako jejich kolegové (a mnohdy soupeři) z Gestapa se změněnou identitou využíváni pro další činnost ostatními zpravodajskými službami.
Zdroje: Edmund L. Blandord - Nacistické tajné služby, Havlíčkův Brod 2003
Rupert Butler - Dějiny Gestapa slovem a obrazem, Praha 1999
Web Ústavu pro studium totalitních režimů
Slajtan
Komentáře
Přehled komentářů
Compression est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque age votre determination bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-equivalent-naturel/
Far up Blood Press - Hypertension
(ATremaGymnType, 27. 9. 2018 16:04)