Pojetí Turka očima evropského cestovatele
Obecné pojetí Turka a Osmanské říše bylo stále víceméně spjato s nebezpečím a ohrožením, nicméně nejsou to přesně ty stejné představy, jako např. ve středověku. Pro obyčejné lidi představa ze středověku přetrvávala stále, ale jinak byla Osmanská říše předmětem renesanční a humanistické zvídavosti. Pro cestovatele, který absolvoval svízelnou cestu byla Turecká společnost poměrně uchvacující, skrze svojí organizaci, vojenskou a společenskou. Téměř vše přitahovalo pozornost renesančního člověka – cestovatele.
Mitrovic ve svém cestopise ukazuje rozličné tváře turecké společnosti.. Zůstává stále předobraz Turka jakožto metly křesťanstva a slavných království.Na druhou stranu cestovatele uchvacoval pořádek, upravenost (jak ve vesnicích, městech, tak v mešitách), naprostá kázeň, styl odívání (mužů a žen – jejichž oblékání jim připadalo poměrně směšné), způsoby a mravy, společnost a jak se turkové chovají k netureckým obyvatelům (poměrně slušně), ti kteří jsou poturčeni (a to bylo možno kdykoliv), získávají prakticky stejné výhody jako Turci a mají stejnou možnost dosáhnout stejných postů, jako rodilí Turci (vyznávající islám „odmalička“), dále je udivoval způsob stolování (na zemi, žádné ubrusy – koberce, žádný alkohol), cestovatelé byli v úžasu i z přístupu Turků k ostatním lidem. Mitrovic píše, že k tomu aby se měl člověk mezi Turky dobře, stačí jen mít opravdu hodně peněz, to potom Turci dělají vše v nejlepším a jsou co nejpřátelštější. Tím v podstatě dává znát (nebo to alespoň tak vypadá) jakousi posedlost Turků peněz a věcnými dary (poselstvo nechává u tureckých představitelů věcné dary, a některým i peníze, mnozí si o peníze i sami řekli). Obecná snášenlivost mezi Turky a „neturky“, je dobře znatelná na příkladu toho, jak popisuje Mitrovic – cestou byli i kostely v nichž bývali kněží kalvinistického vyznání – náboženská tolerance a také toho, že ženy – často Řekyně, po tureckém způsobu oblékány byly, ale neměly však zahalené tváře.
Cestovatele dále zaujalo, jak se Turci vypořádávají se zločinci – nikterak humánně a bez servítek (tresty kruté – nabodnutí na hák, utopení) to vše dokáže v člověku vyvolat vůči Turkům poměrně odpor (nicméně se musí mít na paměti, že nad podobnými věcmi by se „doma“ vůbec křesťan nepozastavil) , vše je v ostrém kontrastu k pečlivé upravenosti, kázni a tak trochu strojené „přátelství“ , které bylo vykoupeno a drženo „diplomatickou imunitou“, věcnými dary a příslibem dobré cesty od Sultána, jež jim poskytl ochranu a doprovod. Nicméně i tak byli neustále v nebezpečí a byli uvězněni (viz.kniha). Cestovatel po turecké zemi tedy byl uchvácen pořádkem, čistotou, kázní, na druhé straně zde byl i ten aspekt, že cesta byla poměrně nebezpečná a mnohdy se mohlo stát, že na cestě mohl zahynout (ať už cizím zaviněním nebo cestovními podmínkami (rozvodněné řeky atd.) Celkově vzato, byl cestovatel přitahován i navzdory nebezpečí, pohled na Turka již nebyl jako ve středověku, byl více liberální a více otevřený.
literatura: Bejblík Alois(ed.), říhody Václava Vratislava z Mitrovic,MF, edice klasické cestopisy 1977Slajtan
ad: jistojistě se tam může objevit nějaká ta chybka sem tam, omluvuju se všem kterým to bude trhat oči, snažil sem se to upravit ale je možné že sem něco neuhlídal.