Templáři II.
Organizační struktura a řehole
Jelikož
řád neměl v počátečním období vlastní řádové stanovy, řídili se augustiniánskou
řeholí. Způsob oblékání nepodléhal určitým nařízením, a proto se civilním
vzhledem nelišili od ostatních křižáků.
Co
se týče řeholních stanov - Hugues de Payns nejméně třikrát požádal Bernarda z
Clairvaux[1]
a s žádostí se obrátil též na papeže Honoria II.[2] Šest rytířů řádu v roce 1127 provedlo cestu
do Evropy, jež kromě získání stanov, byla vedena za účelem získání papežského
potvrzení řádu.
Koncil
v Troyes, projednal jednak uznání, tak i samotnou řeholi, jejímuž sepisování
předsedal Bernard z Calirvaux, jenž byl dominantní silou při sestavování obsahu[3]
Akceptování
řádu v Troyes, roku 1129, bylo nejdůležitější událostí počáteční historie
templářů. Další událostí, která určila
význam a charakter templářského řádu, byla bula papeže Inocence II.[4]
Omne Datum Optimum ze dne 29. března 1139, kterou templářský řád spadal
do přímé papežovy podřízenosti. Tím získává řád konečnou podobu.
Řád
se těšil již od začátku velké přízni Bernarda z Clairvaux, ten ve svém traktátu "Chvála novému
rytířstvu"
vyzdvihuje přednosti rytířů řádu, před světskými rytíři, kteří jsou dle něj příliš marniví a málo bohabojní.
Život templářů
Život templářů zahrnoval
přísné povinnosti. Měli přísný denní režim který zahrnoval intenzivní modlitby
a účast na mších. Dále nutnost starat se o zbraně a zbroj, dále koně a
ostatních vojenských náležitostí. Zbraně ani zbroj nesmí být okrášleny. .
Boj se nacvičoval denně až
několik hodin a i krom zručnosti patřili templáři mezi nejzdatnější vojáky, a
proto saracéni, narozdíl od jiných rytířů, nikdy nebrali templářské zajatce,
aby se mohli vykoupit, ale ihned je popravovali.
Modlili se dvacet šest otčenášů když vstávali
a šedesát před jídlem. Každý den tuto modlitbu opakovali 148krát. Jídlo bylo
podáváno dvakrát denně (na bitevním poli třikrát), jedli společně, dodržovali
mlčení a na stůl se nepodávalo ani víno a ani voda[5]. Strava byla podávána se čtením Písma. Jíst
maso bylo dovoleno tři dny v týdnu.[6]
Templáři
ustanovili ročně dvě postní období , o Velikonocích a Vánocích se dodržoval
čtyřicetidenní částečný půst.
Lov
byl pro templáře, s vyjímkou lovu lvů, které sv. Petr označil za
ztělesnění ďábla, zakázán. Veškerý majetek vlastnili společně, i osobní
korespondence se musela číst nahlas. Starali se též o vysloužilé a nemocné
členy.
Do
řádu směli být přijímáni pouze muži a rytíři skládali slib přísného celibátu.[7]
Lehké prohřešky proti řádu, například z nedbalosti, byly trestány trojím bičováním. Těžší, jako například zavinění smrti koně, odepření poslušnosti v bitvě se trestalo dočasnou degradací a nejtěžší, jako bylo zabití křesťana, ztráta vlajky či změna víry, byly následovány okamžitým vyloučením z řádu bez naděje na znovupřijetí. Hříšník rovněž nemohl požádat o přijetí do řádu johanitů.
[1] sv. Bernard z Clairvaux ( *1090 poblíž města Dijon, †1153 v Clairvaux),
francouzský opat a první reformátor cisterciáckého náboženského řádu
- Clairvaux - opatsví, jež založil roku 1115. Byl jedním z nejvýznamnějších křesťanských představitelů té doby.
[2] Papež Honorius II. († 1130) vlastním jménem Lamberto Scannabecchi, posvětil jednak templáře, ale i premostriány.
[3] Bernardova řehole je psána v latině a obsahovala 72 odstavců. Řeholi ve velké míře rozšířil Huguesův nástupce Robert de Cranon, jenž zajistil její přeložení do francouzštiny a během deseti let rozšíření až na 686 odstavců. Řehole byla silně asketická a obsahovala antimaterialistické postoje.
[4] Inocent II. ( † 1143) vlastním jménem Gregorio Papareschi, papežem v letech 1130 - 1143. Svolal např. Sbor Lateránský II. v květnu 1139, jejímž hlavním tématem bylo schizma antipapeže Anacleta II, který zpochybnil Inocencovo zvolení papežem. V listině omne datum optimum osvobozuje templáře od placení desátků církvi.
[5] Vždy jedli dva rytíři z jedné misky, aby se tak zabránilo přílišné zdrženlivosti, jež byla považována za ctnost, ale rytíře by oslabovala. Nicméně i ve společné misce musela zbýt i porce pro jednoho chudého.
[6] Templáři ustanovili ročně dvě postní období , o Velikonocích a Vánocích se dodržoval čtyřicetidenní částečný půst.
[7] Ačkoliv by se zdálo, že řád byl přísně myzogenní, hlásil se ke kultu Panny Marie.